18. 2. 2017

Konečně pracuju v docházkové vzdálenosti od domu (čili běh z práce domů)

Po tomhle jsem toužil dlouho: doběhnout z práce domů. Má to své nevýhody: bydlím v Brandýse nad Labem, pracuju v centru Prahy, teď na Jiřího z Poděbrad. Ale v práci jsem zavedli "běžné porady", při nich jsem zjistil, že deset kiláků běhu znamená, že doběhnu už před Černý Most no a odtamtud už je to jen něco přes šestnáct kiláčků domů. Takže jsem si ve středu udělal plán, že vypadnu o půl čtvrté z práce a budu za dvě hodiny doma.

Zlatý voči.
Problém jedna: samozřejmě jsem vypadl až po čtvrté, protože se nakupilo neodkladného.

Problém dva: obleva jak svině, takže kde neležel ušlapaný zmrzlý sníh, tam bylo deset čísel vody nebo bahýnko eňoňuňozní.

Jenže kdo jsem já, abych se hádal, běží se, protože jest třeba běžet a trocha vody prospívá hydrataci pokožky.
Problém tři: brzy se smráká. To jsem pořešil čelovkou porychtovanou v kapse k rychlému nasazení. Jenže jsem zapomněl, že vyběhnu v příjemném slunci asi tak v plus deseti a doběhnu v noci kolem Hrušovského rybníku, kde bude kosa jak svině.

Rozhodl jsem se při té příležitosti otestovat nový batoh, který jsem si speciálně na tuhle příležitost pořídil. Moudře jsem ovšem usoudil, že do něj nebudu cpát na cestu notebook a nechám ho v práci ve skříni, což mi bohužel ušetřilo to kilečko a kousek, stejně měl batoh s oblečením pět kilo. V každém případě se osvědčil, kromě toho, že furt nechápu, jak se může k batohu připnout vak na bundu. Musím pokorně napsat výrobci, jak to vymyslel. Prozatím jsem to nějak přivázal, ale radši pravidelně kontroluju, že mi ten vak nespadl, protože bych o bundu docela nerad přišel.

Jinak běh velmi příjemný. Provedl mě kusama Prahy, který jsem si do téhle chvíle nijak nespojoval či v nich ani nebyl. 



Z Jiřího z Poděbrad jsem běžel kolem vinohradských hřbitovů na Želivárnu a dál do Malešic a Malešického parku. Tady mě začala zlobit GPSka a zledovatělý povrch, takže bylo nutno zpomalit a v tempu kolem šesti minut na kilometr už jsem zůstal. Pak jsem běžel kolem botanické zahrady v Malešicích, což bylo pro mě překvapení, že tam něco takového je - věděl jsem jen to, že někde tam proběhla bitva u Štěrbohol, nejkrvavější bitva osmnáctého století (kterou nikdo nezná, víte, kdo se tam mydlil?). 

Pak jsem přeběhl na Smetanku, tu znám podle jména, ale nikdy jsem netušil, kde to v tý Praze je. Zajímavý je běh po úzké hrázi Hořejšího rybníka, je tam segment Stravy, který jsem rychlostně prokoučoval hlavně proto, že na hrázi byl ušlapaný zledovatělý sníh a já spíš tančil, než běžel. Pak podběh pod tratí a přes Hloubětín do zahrádkářské osady mezi Cihelnou a Bažantnicí. Jednak zajímavý kopec, ale taky zajímavý kus Prahy, částečně trvale obývané či houmelessné trvalé ležení ve velmi autentické úpravě.

Přes Hutě (tywe, prvně v životě tady!) jsem proběhl do Satalic, to už jsem přeběhl i Vysočanskou spojku a v Satalicích se dostal do bažantnice, odkud už to znám, je to stará vesta Projektu Černý Most. To už se začalo stmívat a tak jsem vytáhl čelovku a běžel s ní. Dlužno dodat, že právě celé Satalice až do vinořské obory byly po zledovatělém sněhu, na němž stála vrstva vody, byl to asi nejpomalejší úsek cesty, protože to fakt nešlo běžet rychle a když jsem z jednoho kopce dvacet metrů klouzal dolů, neviděl jsem to moc dobře. Nakonec jsem všechno ustál bez pádu a výhodou bylo, že počasí nelákalo ven pejskaře, takže i bez problémů se psy. Ovšem když na ledu běžíte mírný trail, tak je to ... inu, zábava.

Udusaný zledovatělý sníh. Na běhání nic moc, brzdit se na tom nedá vůbec. 
Ve Cvrčovicích mi došla baterka v hodinkách, myslel jsem si, že dvě hodiny ještě patnáct procent utáhne. Chyba. Takže naměřeno je 21 kilometrů běhu, odtud je to domů dalších šest, takže door to door z práce domů je to 27 kilometrů. No, asi si to nedám každý den. Musím se přiznat, že jak šla dolů teplota, tak už jsem cítil hodně zatuhlé svaly, měl jsem relativně tenké kalhoty a ve sprše doma na mě už šly křeče. Takže jsem si dal horkou sprchu, hořčík, čaj a příště budu muset oblečení mírně doladit.

Vyhodnocení: batoh obstál, jen je třeba poladit ještě přidělávání vaku na bundu. Jenže tahle vzdálenost je už dvě a půl hodiny běhu a v zimě je to přeci jen nutno víc uvážit, neboť teplota i osvětlení jsou dost proměnlivé. Nový boty jsem si nevzal, abych je nezprasil, jelikož v nich chodím i po městě, tak si beru stará Vomera, která se na chození a běh osvědčují a není mi líto, že je ošoupávám.

Pokud časové možnosti dovolí, zařadím běh práce - domov na program jednou za dva týdny, snad i jednou za týden.

1 komentář:

Chcete dostávat Krysu do emailu? Zadejte svůj email:

Doporučuju si přečíst:

Placené funkce Runkeeperu a Stravy a jejich přínos pro běhání

Vedli jsme tuhle s Jakubem debatu o tom, jaké softy na běhání používáme a zda mají pro nás hodnotu jejich placené funkce. Leží mi to v hlavě...